V pátek 29.května jsme se vydali na exkurzi do Landek Park a už samotná cesta byla malým dobrodružstvím. Během cesty tam jsme totiž zvládli vystřídat vlak, tramvaj i autobus – a nutno dodat, že naprosto organizovaně. Přesuny mezi jednotlivými spoji jsme zvládali rychle a přesně, takže vše krásně navazovalo.

V areálu Landeku nás čekala velmi poutavá přednáška o důlním záchranářství. Dozvěděli jsme se, jak náročná a nebezpečná práce záchranářů je, jaké vybavení používají a jak pomáhají při důlních neštěstích. Martin si osobně potěžkal botu důlního potápěče, která vážila, považte, 16 kg!

Velkým zážitkem byla také zkouška pohybu ve cvičné štole. Úzké chodby, pohyb po břiše či zádech, tma. I přes počáteční obavy děvčat z pavouků, vše nakonec zvládly vše bravurně jako jejich spolužáci.

Do podzemí jsme sfárali původním důlním výtahem, který působil docela strašidelně, ale právě díky tomu byl zážitek ještě autentičtější. Někteří měli trochu obavy, jiní si jízdu užívali naplno. Hornické prostředí a atmosféra skutečného dolu všechny úplně pohltily. Nejnapínavější chvíle nastala ve chvíli, kdy nám v podzemí zhasla světla. Najednou byla kolem úplná tma a všichni si dokázali představit, jak náročná práce horníků kdysi byla.

Exkurzi jsme zakončili jízdou důlním vláčkem.

A cesta zpět? Ta se nesla ve znamení „světového rekordu v běhu na tramvaj“. Předvedli jsme všichni výkon hodný olympiády, tramvaj jsme stihli. Domů jsme se vrátili unavení, ale spokojení.

Zdař Bůh!